Běh na Lysou horu - 36. ročník
Dnes jsem si po delší době vyrazil k Lysé hoře. Nevím, čím to je, ale tato hora mi ze všech okolních přirostla k srdci nejvíce (snad tím, že mě na ni přivedl syn Zbyněk). Během minulého týdne jsme se domlouvali se Štefanem a Majkou, že je zavezu ke Zlatníku, odkud startuje Běh na Lysou horu. Současně využiji příležitosti a projdu se na trať a vyfotím alespoň průběh závodu.
Z domu jsme vyrazili krátce po 13:00 hod, Majka bohužel jet nemohla, musela do práce, tak jsme jeli sami dva. Zaparkovali jsme u Zlatníka, já se vydal lesem kolem sjezdovky po chodníčku. Chtěl jsem se dostat až na cestu, po které se poběží. Štefan šel na prezentaci a pak na start.
Počasí nám přeje, přes nepříznivou předpověď se déšť nedostavil, tím lépe. Pomalu stoupám po sjezdovce, jde to ztuha, ale času mám dost, proto nespěchám. Nad sjezdovkou už to jde lépe. Vyhlížím, kdy už se napojím na cestu, ale stále nic. Protínám chodníčky a najednou ejhle, jsem na cestě. Teď již po ní pokračuju ještě asi 2 km. Tady si vybírám místečko, kde budu fotit. Mám asi půl hodiny, tak si nejprve sedám do stínu na cestu a pak si čekání krátím sběrem borůvek.
Pěkného počasí využívají hojně i turisté, trousí se jich tu dost. Sem tam prohodíme pár slov, najednou vidím cyklistu, zdraví mě a já s údivem zjišťuji, že je to Petr Hudeček - příjemné překvapení. Slyším auto, vyskakuji, že je to předvoj - omyl, je to jen zásobování. Tak ještě chvíli čekám, než se ozve zvuk dalšího auta, tentokrát bliká a už je to kýžený předvoj. Tak za moment jsou tady, jdu se nachystat a už vidí první běžce. Překvapilo mě, kolik známých tváří tento závod běží.
Fotím a počítám probíhající, při asi 130 přestávám počítat a vydávám se pomalu na zpáteční cestu. Po několika metrech zahlédnu známou postavu – jééé, to je Dědek Beskydský, tak poklusem vybíhám cca 50 m, abych ho mohl vyfotit na sluníčku, ne ve stínu. No, Dědek, je Dědek a kvůli němu se klidně i proběhnu. Tak to byl asi poslední závodník a já můžu k autu. Po slabé hodince jsem na parkovišti, nasedám a jedu domů. Na Štefana nečekám, domluvili jsme se, že domů pojede z Ostravice vlakem.
Pěkně jsem si protáhl tělo, nadýchal se čerstvého horského vzduch, prožil jsem opět jedno pěkné odpoledne.