Jdi na obsah Jdi na menu
 


Výlet na Velký Javorník

22. 5. 2020

dsc00662.jpgV pátek jsem se rozhodl, že si udělám volný den, tak jsem vyrazil v ranních hodinách na autobus, směr Veřovice. Vyšlápl jsem s vědomím, že cesta bude svízelná a dlouhá, jelikož jsem vyšel z cviku a chybí mi pohyb. Po coronavirové pauze to bylo velmi příjemné pomyšlení, že už můžu.

Šlapal jsem v klidném tempu, abych cestu zvládl, ale i tak metry utěšeně přibývaly. Ani jsem se nenadál a byl jsem u boudy a potom najednou u pramene Jičínky.

Tak si říkám, polovinu mám za sebou, jde se dobře, tak snad to vyjdu v pohodě. Před posledním stoupáním jsem se posílil energi drinkem a šupital nahoru. Byl jsem překvapen množstvím lidí, kteří se tu sešli.

Při příchodu nahoru jsem si povšimnul většího auta, ze kterého vyndávali svahové padáky. Tak to se podívám, jak budou startovat. Jdu na rozhlednu, z tama bude lepší rozhled. Na rozhledně byla celkem zima, foukal tu chladný vítr. Vypadalo to, že ještě tak půl hodiny bude trvat příprava, než vzlétnou, tak jsem sešel dolů a dal si zelňačku. Byla dobrá a zahřála.

Tak a opět nahoru na rozhlednu, zdá se, že už budou startovat. Za chvíli jsme se dočkali. Zjišťuji, že je to tandemový seskok. No to je nádhera, (ale jen když se dívám), myslím, že bych neletěl. Najednou vidím, jak se na pokraji Veřovic padák dostává do spirály a řítí se k zemi. No, řeknu vám, vypadalo to svízelně, už jsem myslel, že se zřítili, když se najednou vyhoupli zpoza stromů. Celkem jsem si oddechl.

Ještě jsem počkal na start druhé dvojice a pak už jsem se vydal na cestu domů. Tak nějak se mi nechtělo přes serpentiny, vydal jsem se tedy směrem k Žabárně, ale nějak jsem si spletl cesty a vyšel jsem pod Žabárnou.

Tak nějak pětihodinový výlet skončil. Bylo krásně, sluníčko hřálo, v závětří až moc, tak jsem domů došel zpocený. Dal jsem si sprchu, dobrý oběd a natáhl jsem se spokojeně k televizi.

 

 

Pár fotek z cesty…