Výšlap na Lysou horu - 02
Když v pátek k večeru přijel Zbyněk na návštěvu i s vnoučaty, po večeři jsme začali uvažovat co s „načatým večerem“, tedy se zítřejší sobotou. Závěrem mi bylo navrhnuto, že mám vyrazit někam do přírody a užít si závěru zimy. Jelikož jsem mohl být venku několik hodin, kam jinam bych šel než na Lysou.
Jenže ouha, večer začalo pršet, no tak to nikam nejedu, v dešti se mi vůbec nechce, ale do rána bylo všechno jinak. Déšť ustal, Zbyněk převzal mé povinnosti v domácnosti a já mohl vyrazit po dlouhé době na Lysou horu.
Vzhledem k neutěšené situaci, vzniklé koronou, kdo ví, kdy se někam dostanu. Vyjíždím před osmou hodinou a mířím k hotelu Petr Bezruč, zaparkuji a vydávám se vstříc vrcholu. Jdu Hangem a už v polovině bych to nejraději vzdal, nohy odmítají poslouchat, měly dlouhou pauzu, ale postupem času se to zlepšilo a v pohodě jsem si to šlapal poklidným tempem a stále v dobré pohodě a spokojené náladě mířím k vrcholu.
Během chůze se mi nabízí další aktivita. Potkávám několik běžců, tak je vyfotím a jdu dále. Než dojdu k Malchoru napočítal jsem jich 60, potom na mě někdo zavolal a bylo po počítání, už jsem se nechytil.
Nahoře jsem se zdržel jen chvilku a pak už jsem vyšlápl na zpáteční cestu. Tentokrát k Lukšinci. Až pod Lukšinec jsem měl opět možnost fotit běžce v protisměru. Dále jsem pokračoval ke korýtku a k autu u hotelu Petr Bezruč. Sedím, hurá, to je úleva. Chvilku dám nohám pohov a pak už vyjíždím k domovu. Nebýt toho, že začalo drobně pršet, chvílemi i něco jako krupky, nebo droboučký zmrzlý sníh, tak by to byla pěkná procházka.