Zbyněk – potřetí jsem se letos odhodlal zaběhnout si Kašavský kros, i když tentokrát jsem přišel o podporu rodičů, kteří ač neradi zůstali doma a dávali se zdravotně dohromady.

Do Kašavy na 9. závod zlínského běžeckého seriálu se mi tak v sobotu 12. října jelo méně radostně, zvlášť když jsem si dal budík omylem na 3:50. Předzávodní atmosféra 8. ročníku závodu pořádaného VALACHBAJK TEAM KAŠAVA o.s. mě ale rychle probrala  a ve 12 hodin při vyzvánění kostelních zvonů jsem v 67-ti členném startovním poli vyběhl od obecního úřadu. Jak se stalo tradicí, na závod se po přeháňkách během týdne a pátečním večerním dešti vyčasilo a při joggingu lesy, loukami a pastvinami okolím Kašavy na nás polojasně svítilo slunko - jen bylo trochu chladněji než loni, tak kolem 12 stupňů.

Trať na 16,5 km s převýšením 679 m a 5 kopci rozdělená do 2 okruhů jako vždy budila respekt. Po 800 m na rozběhnutí se začalo poprvé stoupat pod vrchol Vančice.  Na rozdíl od loňské únavy jsem cestou nahoru pomalu předbíhal soupeře. V následném seběhu lesem jsem běžel raději opatrněji a tak mě zase předbíhali. Ani tentokrát se mi s pohledem do země nepodařilo zahlédnout památník u místa pádu bombardéru B-17G č. 359 z roku 1944, kolem kterého se dále sbíhalo loukou k rozcestí na Vlčkovou. Na louce podél cesty zpět do Kašavy to ještě trochu pod nohami čvachtalo a po odbočení na naučnou stezku po žluté značce přišlo druhé stoupání k rozcestí Na Sýkorce. V něm jsem doběhl a předběhl rychlejší sbíhače a dotáhl se na pár metrů k pozdější vítězce – Markétě Lacikové. Na rovince přes louku ale držela tempo a rychle se mi bohužel vzdalovala. V seběhu zpět do Kašavy mě podruhé předběhla stejná partička, což jsem jim vzápětí vrátil ve 3 stoupání na vrchol Sobolice na 7km. Chvíle na vydechnutí přišla v úseku na louce ke zvoničce Panny Marie na Vinohrádku a dále ve smyčce lesem kolem tábořiště - Přístřešku u jezírka, za kterým se po křížové cestě sbíhalo zpět do Kašavy k obecnímu úřadu. To jsme v nohách měli 9,5 km a pokračovali do dalšího okruhu kolem kostela a základní školy ven z Kašavy. V polích jsem doběhl Janu Žaludkovou. Při letmém pohledu na hodinky s údaji o tepu, který se už na rovině dost blížil maximu, jsem si jen říkal, jak s tou hodnotou zdolám následující kilometr nahoru ke skalám. Po krátké konverzaci jsem se ale Janě na kraji lesa začal vzdalovat a ve stoupání lesem na Vrzavé skály se přibližoval 2. ženě Martině Nejedlé. Posledních cca 300 m k občerstvovačce s vůní špekáčků na vrcholu u přístřešku přilepeného ke skalám jsem mezi balvany překonal už trochu silou vůle indiánským během. V seběhu mě předběhl Stanislav Vičánek (Splašená tkanička), který se ve stoupání na Vrzavé skály zezadu přihnal. Dále v seběhu k Přístřešku Na Kopné se kolem mě volným pádem přehnala, potřetí mě dnes předběhla Martina Doležalová a byla pryč. Po absolvovaných sebězích se nezvykle už dost začínaly ozývat kotníky. Asi vlivem začínající únavy z seběhu a poobědovému času jsem u dalšího přístřešku i přes dokonale značenou trať nabral špatný směr, ale hodující rodinka mě včas nasměrovala správně dál od jejich obědu mezerou v ohradníku. No nic, zbýval seběh pastvinou mezi 14 – 15 km zpět do Kašavy s krásným výhledem do údolí a šňůru soupeřů přede mnou. U občerstvovačky na 15,5 km jsem za sebou uviděl stín Lukáše Brady (Skaštice), který to dolů taky vzal hopem. Poslední 5. krátké, ale výživné stoupání po naučné stezce zpět ke křížové cestě jsem naštěstí vycupital rychleji. Nohy už pěkně štípaly, podobně jako minulý týden při tréninkových výbězích od lesního hřiště na Maják. Na konci louky jsem 50 m před sebou sledoval skupinku 5 soupeřů a hypnotizoval horizont. Lukáš byl na tom naštěstí hůř než já, tak jsem posledních 500 m mohl doběhnou poměrně v poklidu do cíle. Tam jsem dorazil v čase 1 h 41:30 na celkovém 32. místě a 11. v kategorii. Škoda ztrát v sebězích, hlavně díky nim jsem se na trati zdržel o 43 sekund déle než loni.

Na čele závodu běžel Radoslav Šíbl (Ekodrill Zlín) s Jakubem Vodárkem (Vseproakci.cz). Jakub sice v některých úsecích ztrácel kontakt, ale v posledním stoupání nastoupil a poprvé na závodech seriálu Běhy Zlín zvítězil. Do cíle dorazil v čase 1:18:33, o 34 sekund před Radoslavem Šíblem – 1:19:06, za kterým s malým odstupem finišoval 3. Svatopluk Janečka (TJ Ski turist Velké Karlovice) - 1:19:38. Čtvrtý doběhl Ondřej Minařík (Valachbajk team) - 1:22:30 a pátý Jiří Červenka (SP Malenovice) - 1:23:31.

V závodě žen se v druhé části prvního okruhu do čela propracovala Markéta Laciková (Démonky staříčských štol) a jako první žena v čase 1:38:06 proběhla cílem. Druhá byla Martina Nejedlá z Fryštáku (1:40:18) a třetí Martina Doleželová (Asics) - 1:40:20, se kterou jsem se díky jejím jejímu bezkonkurenčnímu běhu z kopce na trati několikrát potkal. Čtvrté místo obsadila Jana Žaludková (SP Malenovice) - 1:45:18 a páté Hana Laciková (Démonky staříčských štol) - 1:47:45.

V kratším závodě na 8 km s převýšení 254 metrů z 51 startujících zvítězil Jan Maděrič (-) - 34:32, druhý doběhl Štěpán Veselý (OB Vizovice) – 35:23 a třetí Michal Kasálek (NAPAL TO) – 35:28. V ženách zvítězila Kateřina Šafránková (-) - 41:15, druhá byla Dita Chantelli (-) – 41:32 a třetí Veronika Jínková (Knedla z Lysé z Aliexpressu) – 43:27.

Další kategorií byla i kategorie VLKADRŽ – závod o nejlepší běžce s trvalým pobytem, nebo rodáky z Vlčkové, Kašavy a Držkové.

Bohatě zastoupené byly i závody dětí, které závodily na louce a v okolí obecního úřadu.

Více z Kašavy najdete na webu pořadatele https://www.kasavskykros.cz/

Zlínský běžecký seriál bude pokračovat 10. závodem v pondělí 28. října. Vzhledem k tomu, že pořadatelé Provodovského běhu trasu hlavního závodu letos na zkoušku prodloužili na 21 km s převýšením 608 m, byl Kašavský běh určitě dobrou přípravou. Kromě této nejdelší traťě je na výběr ještě střední trasa na 11,5 km s převýšením 362 m a nejkratší na 5 km /155 m. Start nejdelší trati je v 11 hodin.

Propozice a další informace o zlínském běžeckém seriálu najdete na https://behyzlin.cz/

Fotogalerie ze závodu