Po loňských zkušenostech z Dobroběhu Slováckem jsem měl v letošním kalendáři poznačen termín závodu, co kdyby …

Co kdyby dostalo obrysy asi 2 týdny před závodem, to když Zbyněk řekl, že se na tuto dobročinnou akci přihlásil.

Časový harmonogram a trasy závodu jsem si jen ověřil jestli není nějaká změna. Kromě data závodu se nevyskytla žádná komplikace.

S manželkou jsme vyjeli o něco dřív, ve Zlíně na Majáku přibrali Zbyňka a pak pokračovali do Bílovic k Základní škole, odkud jsem se mohl v klidu vydat na trať do místa, kde se dělí trasy.    

Po proběhnutí obou vln běžců jsem přešel asi 200 metrů na druhou cestu, po které se závodníci obou tratí budou vracet do cíle.

Startující Lidového běhu na 2 km jsem vyfotil kousek před areálem sportoviště u Základní školy.

Po vyhlášení nejúspěšnějších běžců následovalo předání finančního výtěžeku ze startovného  Dobroběhu Slováckem dvěma tělesně postiženým dětem (Převzato ze stránek Dobroběhu Slováckem).

A to:

Esterce z Bílovic. Je to jedenáctiletá holka, která žije se vzácným genetickým onemocněním – Jordanovým syndromem (PPP2R5D). Narodila se jako zdravá holčička, ale už od raného dětství se u ní začaly postupně objevovat zdravotní potíže, jejichž příčinu se lékařům podařilo pojmenovat až po letech hledání. Onemocnění ovlivňuje fungování nervového systému.

Esterka má své vlastní motto: „Můj srdcebeat je rychlejší než moje nohy.“

a

Adámkovi z Kněžpole, který přišel na svět před 14. lety spolu se svou sestřičkou, dvojčetem Adélkou. Po narození neměl tolik štěstí, jako Adélka a byla mu diagnostikována dětská mozková obrna, která postihla všechny čtyři končetiny.

Fotogalerie ze závodu