Lysacup 2022 - 9.etapa: Ostravice, hřiště
Dnes vyjíždím na Lysou horu v 8:00 hod. Běží se druhá nejdelší etapa, od hřiště na Ostravici. Tam já ale nejedu, zamířím k Rajské boudě a odtamtud vyrážím na cestu, vstříc vrcholu. V plánu mám vyjít nad Lukšinec a kam dojdu, kde mě závodníci doběhnou, tam je budu fotit.
Od korýtka byla cestička zledovatělá, ale nesmeky jsou výborná věc, s nimi je cesta bezpečná.
Tak si šlapu, jde se dobře a najednou jsem na Lukšinci, za hodinku, to je dobré, tím, ale vyvstává dilema, čekat, nebo jít dál. I když jsem to neměl v plánu, pokračuji dále. 10:25 hod jsem nahoře. Tak jako první pohladit hladící bod a vyfotit. S tím, že tu budu tak brzy, jsem ani ve snu nepočítal, tak se převléknu do suchého, zajdu si pípnout k Vladce a vydávám se na zpáteční cestu.
Sejdu chodníčkem a za chvilku už vidím na větry a už je tam pohyb, vypadá to na prvního závodníka. Za chviličku je tady a za ním s malou ztrátou druhý, pak další a další. Většinu závodníků vyfotím tady, ale pak už se vydávám na cestu domů. Ostatní fotím již po cestě dolů.
Tak se pomalu, ale jistě dostávám k autu. Posledních pár metrů už zvládám z vypětím posledních sil (ha, ha, ha). Jsem rád, že už sedím a natáhnu nohy. Jak stále opakuji... je mi to třeba? Starému chlapovi????? Pokaždé si odpovím stejně. JE!
Výlet na Lysou horu mě vždy nabije energií na celý další týden. Tak a odjíždím, pro dnešek stačilo. Bylo tu krásně, ale doma je doma. Jen ten vítr jako téměř tradičně, foukal o něco víc, než by bylo milo.
Závěrem si vypůjčím co napsala matka jednoho běžce k Lysacupu 2009.
Co ještě dodat mohu?
Děkujte, že máte Lysou, třeba Pánubohu.
Anebo Ondráši, ať cesty nepráší.
A ať ve velkou zimu, nechytnete rýmu.
A tak dále, a tak dále, ať vám to běhá neustále