Po Štěpánská procházka
Jíž několik let přijíždí 27. prosince na několik posledních dní v roce na návštěvu syn Zbyněk s rodinou. Proto jsem krátce před polednem vyhlížel na vlakovém nádraží přijíždějící vlak od Veřovic. Po cestě domů se vnoučata stihla pochlubit jak byla Ježíškova nadílka štědrá.
Jelikož se vnoučata v minulých dnech naseděla u pohádek v televizi a u počítače dostatečně dlouho, vyrazili jsme po obědě na procházku. A kam jinam, než na Horečky. Minuli jsme střed města, prošli park u Rožnovské ulice a zamířili k lipce. Odtud vede cesta mírným stoupáním až na Horečky. Mínili jsme kolem restaurace Rekovice pokračovat dále, ale narazili jsme na skupinku příznivců běhů. Slovo dalo slovo a tak jsme se doslechli, že chtějí rekreačně proběhnout Beskydske traily.
Protože na procházky málokdy chodím bez fotoaparátu, byl to důvod změny zamýšlené cesty. Po pořízení pár fotek jsme pokračovali domů.
Do setmění jsme měli ještě dostatek času, tak se vnuk snažil najít na zahradě detektorem kovů zlatý poklad. Neúspěšně, našel jen pár kousků starého železa.
Vnučce nadělil Ježíšek stavebnice Voltík 1 a Voltík 2. (Kromě zvířat ji více zajímá technika než panenky). A jelikož jsem bývalý elektrikář, skládal jsem po mnoha létech opět závěrečné zkoušky. U méně náročných zapojení jsem uspěl. Ze zapojení radia jsem vyloudil jen „šumění