Výšlap na Skalku
Při pokračování covidcapu jsem tušil, že již nebudu mít tak příznivé podmínky jako v úvodní části, ale mínil jsem absolvovat alespoň 3 etapy. Začátkem ledna jsem šel od hotelu Petr Bezruč, začátkem února mě zlákal Velký Javorník.
Jelikož včera k večeru přijel na návštěvu syn Zbyněk a blíží se konec měsíce února, tedy i covidcapu, začal jsem s „přesvědčováním“ o nějakém výšlapu. Volba padla na nejbližší etapu a taky nejkratší na kterou málem vidíme z domova.
Profil etapy jsem vyčetl z mapy a taky mi o ni před časem řekl Štefan, tudíž jsem věděl, co mě čeká. Se Zbyňkem jsme vyjeli po 9.hodině a po pár minutách jsme dojeli k místu začátku etapy. Zatím co se Zbyněk rozcvičoval, já vyrazil vstříc cíli. Stačil jsem dojít přibližně na 2.kilometr a pak jsem mohl chvíli sledovat jeho záda, než mi zmizel za stromy v další zatáčce.
Když sem byl asi 500 m před vrcholem Skalky, vrátil se Zbyněk pro batůžek a já mohl pokračovat o něco rychleji.
Po chvilce strávené na vrcholu Skalky jsme se vydali na zpáteční cestu. Zatím co se Zbyněk až na asfaltovou cestu doklouzal, mi se šlo s nesmeky o poznání pohodlněji. Neuplynuly ani 2 a půl hodiny, byli jsme doma a chystali se spořádat dobrý oběd.